Sdílet na Facebooku

Historie Makarksé Riviéry (Dalmácie a Chorvatska)

Historii a kulturní dědictví už jsme trochu naťukli v obecné kapitole o Makarské riviéře jako regionu. V této kapitole se proto k ní vrátíme od úplného počátku a zmíníme všechny hlavní historické události, které měly význam na formování regionu kolem Splitu a Makarské. Zároveň vám chceme předat jen to opravdu důležité, abyste si zde nepřipadali jako na hodině dějepisu.

Za první obyvatelé dalmatského pobřeží jsou považování Ilyrové. Ti žili roztroušeni v kmenech podél celého pobřeží Jaderského moře. Měli bohatou kulturu, ale nikdy se nedokázali vojensky sjednotit. I přesto byli Illyrové jako jednotlivci skvělí válečníci. Proslavili se také svojí krutostí a tím, že obětovali lidí. Teprve až Alexandr Makedonský dokázal porazit vojsko ilyrského náčelníka Kleita. Načež následně museli Ilyrští kmenoví vůdci a vojáci doprovázet Alexandra na jeho slavné výpravě proti perské říši.

Ilyrové ale časem začali doplácet na svojí nesoudržnost a byly postupně podmaňováni a asimilováni Římany. V letech 229 až 219 př. n. l., Římané ovládli ilyrské osady v údolí řeky Neretvy a zabránili tak hrozbě pirátství, která odsud reálně hrozila. Zároveň tak začali s podmaňováním Ilyrské říše, která za nedlouhou ztratila svojí samostatnost a stala se jen další provincií Římské říše.

Poměrně záhy začala tato provincie nabývat na velkém hospodářském významu. Nesčetné přístavy slibovaly dostatek obživy a příležitostí k obchodu a ve vnitrozemí se nacházela bohatá ložiska kovů včetně těch nejcennějších jako zlata a stříbra, proto zde byla vybudována i jedna z hlavních římských obchodních cest (silnic) via Egnatia. Přelom letopočtu je zde tedy charakterizován hospodářskou prosperitou a další expanzí Římanů do vnitrozemí. I přesto však došlo k několika povstáním. To největší panonské, do kterého se zapojilo několik porobených národů, včetně Ilyrů bylo krvavě potlačeno císařem Tiberiem. Od té doby byly tyto provincie loajální císaři.

O provázání tohoto regionu s Římskou řísí pak svědčí, že odtud pocházelo mnoho císařů jako například: Decius, Claudius II. Gothicus, Aurelianus, Diocletianus, Konstantin Veliký, stejně tak později i byzantští císaři jako Anastasius I. a Justinián I. Tito mocní vládci samozřejmě nezapomněli na svůj rodný kraj a budovali zde své četné rezidence. Jako asi nejznámější Diokleciánův palác, ze kterého se stalo městké centrum Splitu. Nebo doposud největší zachovalý komplex antických památek – Salona.

S úpadkem Římské říše v 5. století trpěla i oblast Ilýrie pod četnými a ničivými útoky Vizigótů, Hunů a Ostrogótů. Po této době zhruba v 6 – 8 století začali do této oblasti v čím dál větší míře přicházet Slované, kteří definitivně vytěsnili a asimilovali místní obyvatele. Dodnes tak většinu obyvatel tvoří Slované. Asimilaci se ubránili pouze kmeny v jižní Ilýrii, ze kterých se vyvinula dnešní Albánie. Což vysvětluje nejenom jazykové odlišnosti této země.

Středověké a novověké dějiny Makarské riviéry jsou pak ještě úzceji spjaty s dějinami Balkánu jako celku. V 12. století jsme tu měli Království Chorvatů, jehož pobřeží se velmi záhy dostalo pod nadvládu bohatých Benátských kupců. To trvalo pro změnu až do 15. století, kdy přišli turci (otomani) a další staletí zemi okupovali. Stejně tak v 20. století si Chorvaté moc svobody neužili, s výjimkou krátkých válečných období samostatnosti, bylo vždy jejich území součástí nějakého většího územního celku. Nejdříve Rakouska-Uherska později pak totalitní Jugoslávie Josipa Broz Tita.

Definitivní osamostatnění přinesl až rozpad Jugoslávie v 90. letech. V roce 1991 Chorvatsko definitivně vyhlásilo nezávislost a od té doby směřuje k demokratickému vývoji a prosperitě. Navazuje nové vazby v rámci Evropy a v brzké době se počítá i se vstupem Chorvatska do Evropské unie.

I přesto si ještě neodpustíme jednu historickou zajímavost. Užívání slova Illyria jako označení Dalmácie úplně nevymizelo. Například za za Napoleona Bonaparta bylo znovu vzkříšeno, protože se pokusil vytvořit tzv. ‚Ilyrské provincie‘, které v letech 1809 až 1813 náležely k území Francie. A i po skončení napoleonských válek až do roku 1849 nesla jedna z částí rakouského císařství označení ilyrské království.

 

 

Okomentujte článek

1.) Diskuze na tomto serveru je moderována. Nevhodné komentáře budou smazány.
2.) Podporujeme technologii Gravatar.com. Můžete si nastavit vlastní obrázek avatara.
3.) Jsou povoleny základní HTML tagy pro formátování textu.